Měkkost k přijetí

Mohla jsem použít Deepl k překladu své výpovědi, ale raději mluvím vlastním hlasem, stejně jako v tu dubnovou sobotu.

Loni v březnu 2020 jsem byla ve čtvrtém měsíci těhotenství se svým druhým dítětem. Bavilo mě měnit své praktikování spolu s novým životem, který ve mně rostl. Jeho učení jsem praktikovala už při svém prvním těhotenství před pěti lety a v mnoha ohledech mi to velmi pomohlo. Pak přišlo Velké vypnutí. Zatímco pro někoho se život zpomaloval, pro mě byl stále rušnější a rušnější. A nezastavilo se to! Mít druhé dítě je pro rodinu i pro mě osobně docela velká proměna. Naše pobočka, ve kterém se nyní podílím na vedení, se také rozhodla prodat naši budovu. Takže změn bylo v uplynulém roce mnoho.

A jak se měnil můj život, stejně tak se měnilo i moje osobní cvičení. Dříve, když jsem praktikovala jeho učení sama, bylo to proto, že jsem měla špatné postavení kyčlí a páteře a potřebovala jsem se stále hýbat a udržovat pružné svaly. A tak je to stále! Po porodu nezůstalo tělo bez následků. Ale v posledních měsících jsem si uvědomila, že moje osobní cvičení už není cvičením tai chi. Je to praktikování jeho učení. Fyzická stránka zůstává: téměř denně cvičím základy, ale také dělám don-you, když zvedám své dítě, narovnávám páteř, když ho kojím, spouštím lokty, když chodím s kočárkem, atd.

Nyní však také praktikuji obřady. Navštěvuji sobotní setkání, chantuji ve všední dny, když je to možné, a trochu jsem chantovala i při narození dcery, když jsem v tom okamžiku vnímala posvátnou chvíli. V mé rodině vznikly integrací nového člena nové rituály: jak budím děti, jak říkáme Au revoir ve školce, jak říkáme Dobrou noc na konci dne. Tyto rituály mi pomáhají být pravidelný, důsledný, být tu úplně každý den. Tyto rituály mi pomáhají otevřít srdce, jako bych otevírala a zavírala svatyni.

Osobní praktikování jeho učení mi přináší sílu, vytrvalost jít vpřed, překonávat sebe sama a podporovat lidi kolem sebe. Od března 2020 se mě mnoho lidí ptá, proč jim pomáhám? Že by se mělo pomáhat mně: jste těhotná, máte dítě, jak to všechno můžete zvládat? Ale já mám energii, sílu starat se o druhé a mám pomoc, kterou potřebuji: mám své osobní cvičení. Osobní cvičení mi přináší měkkost, abych přijala to, co mi život dává, když je to snadné, když je to těžké. Tato měkkost mi umožňuje obcházet překážky, měnit se na cestě, brát život takový, jaký je.

Vím, že nepraktikuji dostatečně, ať už po fyzické, nebo duchovní stránce, když se zaseknu na věcech kolem sebe nebo když jsem tvrdohlavá a nejsem ochotná naslouchat druhým. V těchto chvílích dělám don-yu, která mi pomáhají si vzpomenout, jak to nechat padat, jak to nechat jít.

V současné době se učím dívat se dopředu. Když jsem byla velmi mladá, dozvěděla jsem se, že je lepší nedívat se dopředu. Teď už ale vím, že je lepší vidět věci, které se blíží z dálky a podle toho plánovat. Často se přistihnu, že když dělám don-yu a tor-yu, soustředím se na své oči, na svůj pohled. Cvičím se v pohledu daleko dopředu s vědomím, že mám výdrž a měkkost projít těmito změnami.

Řekla jsem si, že se budu každý den věnovat svému osobnímu tréninku. Každý den tu budu pro sebe a pro ostatní. Každý den jsem připravená vyleštil nefrit o 1 %. Dělám to proto, že se cítím lépe, a když se cítím lépe, mé srdce je otevřenější pro druhé a já jsem schopena být k nim laskavější, starat se o ně. Nejlépe se mi chantuje, když je mým záměrem chantovat pro svět, stejně je to s don-you.