Jeho učení přetrvává

Během večerního sdílení jsem si psala úvahy, jak mě inspirovaly komentáře ostatních.

Nevím, nakolik budou níže uvedené myšlenky užitečné, jelikož se však zdá, že lidé chtějí vědět, jak se věci mají a jak se cítím, vězte, že je vše v pořádku a trpělivě očekávám náš nový svět, ať už bude mít jakoukoli podobu.

Poznámky ke psaní zazněly dnes večer při sdílení obzvlášť jasně. Zjistila jsem, že jsem jich v posledním roce napsala hodně – psal jsem je všelijak. Psala jsem sobě i druhým – víc, než si pamatuji, a to jsem si v průběhu let vedla mnoho deníků. V těchto dnech psaní částečně zaplnilo mezeru, která mi zůstala po tom, že nemám své společenství praktikujících.

Takže teď píšu o jeho učení a o tom, jak stále ovlivňuje můj každodenní život, i když jsem stále sama.

Jsem vděčná, že během této izolace mi praktikování jeho učení objasnilo některé věci jasněji než dříve: rozptýlení mohou dráždit mysl, aby opustila přítomný okamžik; že stačí jen být; že naslouchání a pozorování druhých pomáhá k porozumění. Seznam je dlouhý.

Možná je to požehnání nebo prokletí, záleží na okolnostech, ale na vysoké škole jsem studovala anglickou literaturu. Studenti AL mohou být někdy velmi analytičtí a soudní. Poznámka o tom, že je třeba nechat slova plynout, byla přesně to, co nás učili; může to být velmi osvobozující. Upravovat můžeme později. Takže teď, bez ohledu na to, kam mě slova zavedou, jeho učení trvá. Je to lotos, jehož kořeny sahají hluboko; vznáší se nad vlnami a bahnem a já se cítím jako malá žabka, která skáče z listu na list, aby byla blízko krásnému květu.