Výživa pro srdce

Vyznání – z náhlého, určitým způsobem šokujícího objevu.

Od chvíle, kdy se jiná účastnice podělila o svou reflexi s názvem Vyprázdnění poháru, jsem se začala cítit nepříjemně. Ve skutečnosti odhalila můj pohár, který mi připadal tak plný… dokonce přetékající!

Nahlédla jsem do něj.

Je z velké části naplněn vědomostmi, a to ve velmi intelektuálním smyslu, a ne vždy je pak uveden do živé konfrontace s realitou.

A je naplněn fascinujícími pojmy, které jsem se snažila zapamatovat, zapsat, naučit se nazpaměť.

Mozek přebírá moc nad srdcem a praxe je zanedbávána.

Naštěstí je pohár – i když jen zčásti – naplněn také pochopením, které je příjemné, je hluboce procítěné a do mého srdce se dostalo ze srdce někoho jiného, bez zprostředkování rozumem.

Něco, co se dá sdílet a co chutná jako důvěra.

Jsem ráda, že jsem měla možnost to poznat (krok „bez kterého to nejde“), a dávám si předsevzetí, že budu pokračovat v soustavném, důsledném cvičení a že si zachovám a budu živit tu „srdeční“ část a zbytek učiním méně vtíravým a snad i zpomalím a budu chantovat, praktikovat, naslouchat s nižšími nároky a očekáváními, bez dodatečných myšlenek a plánů o sobě, o mně.

Odlehčení tím, že se odpoutám od jakýchkoli zbytečných názorů (ať už jsou moje nebo druhých).

Vytvořením prostoru pro to, aby se jeho učení do mě prostě ponořilo, proniklo do mého srdce, ovlivnilo mé prožívání a bylo připraveno se jednoduše vynořit.

Teď nebo potom.

S ostatními.

Děkuji vám všem, že jste tu a nasloucháte a pomáháte!