Učit se tančit v dešti

V lednu tohoto roku jsem prodělal infarkt. Říkal jsem si, jak se mi to mohlo stát? Jsem v dobré fyzické kondici a změnil jsem některé věci, abych zlepšil svůj život. Cítil jsem se naštvaný, zklamaný, frustrovaný a zmatený. Život v pandemii mi vůbec nepřipadal dobrý.

Myslel jsem si, že moje situace nenastala jen tak. Neměl jsem problém cvičit celé ty roky. Byli jsme požádáni, abychom se cvičili individuálně, což se zdálo být další překážkou, nicméně jsem věděl, jak je to důležité.

Uvědomil jsem si, že čas je jednou z nejcennějších věcí, které máme. Záleží na tom, co se s ním rozhodnete udělat. Přečetl jsem si toto rčení; „V životě nejde o to čekat, až přejde bouře. Jde o to, naučit se tančit v dešti“.

Vlastní praktikování mi dalo příležitost, abych se zdokonalil po psychické i fyzické stránce, dalo mi disciplínu, jemnost a odvahu pokračovat. Chanting je náročný, nicméně se zdá, že mi pomáhá s dýcháním a dodal mi jistou sebedůvěru. Zjišťuji, že jsem při řešení určitých situací klidnější a ochotnější naslouchat než reagovat a případně situaci vyhrotit.

Mám před sebou ještě dlouhou cestu, nicméně si uvědomuji a cítím změny a lépe chápu, že jedno procento každý den je klíčem a lékem vedoucím ke zlepšení.