Přeskočit na obsah

Ztráta strachu, svoboda

Úvahy o tom, co mě přimělo začít praktikovat Taoist Tai ChiTM

Po vážné operaci rakoviny střev 5. února 2005 mi trvalo několik měsíců, než jsem se dostatečně zotavila a vrátila se do nového „normálního“ života.

Před onemocněním jsem tři měsíce zkoušela jinou formu tchaj-ťi a hledala jsem cvičení kombinované s meditací, o kterém jsem věřila, že mi umožní lépe porozumět sama sobě. Když jsem ve výloze uviděla plakát s reklamou na „meditaci v pohybu“ s FLK, měla jsem pocit, že bych to mohla vyzkoušet.

V září/říjnu 2005 jsem se zúčastnila prvního setkání. Hned při prvním cvičení mě to chytlo a věděla jsem, že to je něco, co chci praktikovat i nadále. Cítila jsem se, a stále se cítím, jako bych si vyměňovala energii s vesmírem.

Slíbila jsem si, že se rok nebudu plně angažovat v organizaci, a dám si tak čas na to, abych si rozmyslela, zda je to opravdu to, co hledám – to není moje obvyklá strategie, obvykle se do toho vrhám rovnou. Myslím, že jsem vydržela rok pravidelně navštěvovat setkán, než jsem se ujala své první dobrovolnické role pokladní.

V červenci 2007 jsem byla akreditována jako instruktorka pro začátečníky a užívala jsem si každou minutu, kterou jsem strávila jako členka organizace.

Jak mi pomohlo učení mistra Moye? Když jsem se připojila k FLK, prožívala jsem velký strach, protože mi bylo řečeno, že mám šanci 50/50, že se rakovina vrátí. Pevně jsem však věřila, že toto období zvládnu a nedovolím, aby mě rakovina porazila.

Několik měsíců mě děsil zejména rotační pohyb, který jsem zažila v nemocnici a věděla jsem, že se stále hojím jak uvnitř, tak i na vnější straně těla. Jak jsem sílila, strach jsem ztratila a nechala jsem se ovládnout pocitem svobody pohybů. Hladina mé energie se stále zvyšovala, našla jsem komunitu podobně smýšlejících lidí, kteří se v průběhu let stali přáteli, s nimiž jsem mohla cvičit a kteří mi nyní připadají jako moje širší rodina, a cítím, že sem patřím.

Současná krize, která nás všechny uvrhla do izolace, ve mně vyvolala vzpomínky na toto období. To, že jsem „nad určitý věk“, a tudíž jsem vůči viru zranitelnější, mě přimělo, abych se o sebe starala, a umožnila druhým, aby se starali o mě. Váhavost, jakou jsem původně pociťovala při opatrném vycházení do světa, je stejná jako strach, jaký jsem pociťovala při odchodu z nemocnice před lety.

Toto období, kdy mám čas pro sebe, mi připadá velmi cenné. Zpomalení mého života, čas na cvičení, meditaci a chanting, kdy se mi zachce, žádný rozvrh, kterého bych se musela držet, kromě různých setkání na Zoomu. Nikdy v životě jsem se necítila tak spokojená jako v této chvíli. Chybí mi čas strávený s ostatními, ale užívám si čas, kdy mohu poznávat a být sama sebou.

Děkuji mistru Moyovi za tento vzácný dar, který nám všem dal – možnost zažít umění Taoist Tai Chi a mít z něj užitek.

Cookie Control Icon