Naslouchání

Jedním z velmi důležitých poznatků z mého praktikování za posledních 15 měsíců bylo „naslouchání“. V mé fyzické praxi to mělo podobu skutečného věnování pozornosti pocitu pohybu – hlubšímu pocitu otevření, rozšíření, smrštění, rovnováhy. A pokud mohu, všímám si pocitu cirkulace, který z těchto pohybů vychází, a toho, jak dává pohybu pocit celistvosti. Moje praktikování se posunulo od snahy o zlepšit se k všímání si toho, co se již děje, a jak to ovlivňuje pocit z pohybu.

Zjistila jsem, že ať se už při fyzickém praktikování děje cokoli, stejný pocit se obvykle odráží i v ostatních činnostech v organizaci. Všimla jsem si, jak mi skutečné naslouchání tomu, co někdo říká, aniž bych v duchu přeskakovala dopředu a vymýšlela svou odpověď, pomáhá jasněji slyšet, co se mi snaží říct. To mi pomohlo si uvědomit, že i když diskutujeme o velmi odlišných názorech na to, jak k něčemu přistupovat, určitá úroveň harmonie už existuje, když máme všichni v úmyslu organizaci pomoci. Důležité se zdá tuto harmonii rozpoznat a snažit se na ní stavět. Stále potřebuji více praxe, ale tím, že opravdu naslouchám, se mi daří lépe rozpoznávat, jak spolupracovat ve větší harmonii.

Jsem vděčná ředitelům, že se tak pravidelně dělí o svou moudrost a vedení, které bylo jako spolehlivé stabilní kormidlo naší lodi během pandemie.