Soucítění, odpuštění a uvolnění
Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo devět let, a já jsem vyrůstal s matkou. Když mi bylo asi 11 let, začala mít problémy s alkoholem a já jako nejstarší dítě jsem převzal odpovědnost za to, že se ji budu snažit udržet střízlivou. Dlouhá období byla nepijící alkoholička, ale byly i pády. A protože byla závislá, nedalo se jí věřit, když šlo o alkohol, což vedlo k tomu, že jsem jí nedůvěřoval a stal jsem se spíše opatrovníkem než synem. Tak to bylo součástí mého života až do její smrti před dvaceti lety.
Matka i otec byli neklidné duše, laskaví a milující, ale oba také s hlubokým pocitem, že nejsou adekvátními rodiči, a obecně nepříliš šťastní ze života. Proto jsem se loni rozhodl, že každému z nich pořídím pamětní desku na Svátek všech duší. V podstatě jsem se na ně dlouhá léta snažil zapomenout, na hřbitov jsem nechodil a říkala si, že to nemám zapotřebí.
Několik měsíců po Svátku všech duší jsem meditoval a dostavil se pocit velkého soucitu s mou matkou a se sebou samým jako dítětem. Díky tomuto soucitu jsem našel odpuštění. Díky tomuto odpuštění jsem byl schopen znovu pocítit lásku, kterou jsem k matce měl. Nyní jsem schopen vzpomínat na svou matku a na své dětství bez bolesti. Nedokázal bych říct, jak hluboce mě ovlivnilo vyrůstání za těchto okolností, ale úleva, kterou mi přineslo zbavení se této bolesti, prožitek soucitu, odpuštění a lásky, je hluboká.
Poté jsem mohl navštívit hřbitov a vidím oba své rodiče i své mladší já v jiném světle.
Letos jsem si tedy přirozeně opět pořídil pamětní plakety pro oba a těšil se z toho, že mohu chantovat za všechny duše s nádherným pocitem lásky a soucítění. Opravdu cítím, že Svátek všech duší může prospět živým stejně jako mrtvým. Jsem si jistý, že bez jeho učení a praktikování všech umění Taoist Tai Chi™, bych toto uvolnění nikdy nezažil.