Dvakrát zachráněný

Moje zkušenost z uplynulého roku se pravděpodobně liší od zkušenosti většiny našich účastníků. Od roku 2000, kdy jsem se přestěhoval do Evropy, pracuji doma a na volné noze. Také kvůli rodinným povinnostem pro mě bylo obtížné pravidelně navštěvovat setkání, doma jsem cvičil, i když ne vždy denně. Takže být doma pro mě nebylo to, co by dělalo tuto dobu tak významnou.

Na začátku této pandemie přišla moje žena z práce s diagnózou Covid19. Den poté jsem měl také záchvat v pravé části mozku a v pravém oku, velmi bolestivý, ale hlavně velmi zvláštní, podobný migréně, ale také ne stejný. Myslel jsem, že mi vypadne oko. Ještě tu samou noc jsem začala spát v rovině na podlaze.

První sestavu, kterou jsem ráno udělal, jsem nemohl udržet rovnováhu. Nepřestal jsem, dokud jsem ji nezískal, a podařilo se mi to. Při provádění pohybů jsem zažíval neuvěřitelně zvláštní pohyby na povrchu lebky, v lebce, horní čelisti a také v obličeji a v očích. Tyto pocity se v průběhu roku zmírnily, ale přetrvávají dodnes.

Byli jsme v karanténě a já byl zodpovědný za řízení všeho v domě s našimi třemi teenagery, kteří byli také doma. Měl jsem toho tolik na práci, že jsem nemohl ztrácet čas stresem a starostmi, i když i toho jsem stihl udělat příliš mnoho. Také jsem, jak nejlépe jsem uměl, plnil své povinnosti jako LIT včetně týdenních sobotních setkání. Nesobeckost, neobávat se, využít energie, kterou bych obavami spotřeboval, praktikovat více a lépe. Všechny tyto připomínky a rady pro mě byly zlaté.

Myšlenka každodenního zlepšení o jedno procento se stala životní nutností. Ať už to byla pravda, nebo ne, měl jsem pocit, že bojuji o život nebo alespoň o svůj zrak. Tak jsem se cítil během těch zhruba dvou týdnů karantény i po ní. Samozřejmě si nemyslím, že jsem dosáhl toho jednoho procenta, ale moje Taoist Tai Chi™ se zlepšilo a velmi pomalu se zlepšoval můj zdravotní stav. Naštěstí jsem mohl dělat všechno, co bylo potřeba, a za to děkuji praktikování jeho učení.

Po tom dni jsem byl několik měsíců testován a hledal příčinu. Všechny výsledky testů vyšly jasně: žádné poškození na mozku ani oka a žádné protilátky na covid19. Jediné, co mi zjistili, byl neobvykle vysoký krevní tlak, ale ne kriticky. Nikdy se přesně nedozvím, co se stalo. Pro mě bylo jasné, že v mé hlavě proběhl nějaký záchvat. Věřil jsem tomu, co jsem cítil, a reagoval jsem co nejdříve nejsilnějším lékem, který jsem znal. Mohu jen spekulovat a mohu se mýlit, ale můj pocit a osobní diagnóza je taková, že ať už mě napadlo cokoli, postaralo se o to mé praktikování (jakkoli dobré) jeho učení. Nezůstaly po tom, co se stalo, žádné vážné stopy, pouze jemné jizvy a jejich následky, které cítím ještě dnes – nic, co by se dalo ukázat na skenech nebo rentgenových snímcích, které byly pořízeny.

Od té chvíle jsem pokračoval v každodenním praktikování. Pracoval jsem, jak nejlépe jsem uměl, s posledními korekcemi, které jsem obdržel, a s některými korekcemi, které přišly přímo od pana Moye a které se zdály být relevantní pro oblast, kde mám problém. Například jsem si vzpomněl, jak pan Moy někoho opravoval ohledně načasování pohybu rukou a očí (hlavy) při pohybu ruce jako mraky. Prostřednictvím překladatele mi vysvětlil, že toto načasování přivede krevní oběh hlouběji do hlavy za oči.

Když jsem s pomocí pana Moye začínal poprvé, byl jsem zachráněn už jednou, a pokud jde o mě, byl jsem zachráněn i tentokrát.

Tehdy jsem měl posunuté obratle, které byly na pokraji přerušení míchy, takže bych mohl ochrnout. Možnost, kterou mi tehdy lékař nabídl, byla fúze dolní části páteře, a to jsem nechtěl. Po určitém pátrání a následování své intuice jsem v Knize proměn od Richarda Wilhelma oklikou našel taoismus a tai chi. Po této stopě jsem získal další informace, které mě vedly k přesvědčení, že to je přesně to, co potřebuji nejen na své fyzické, ale i na ostatní problémy.

Konkrétně jsem hledal taoistické tai chi. Tai chi vycházející přímo z taoistické tradice.

V telefonním seznamu na žlutých stránkách jsem našel adresu a telefonní číslo Taoistické společnosti tai chi (nyní Fung Loy Kok Institute of Taoism). To bylo v zimě roku 1984. Začátkem roku 1985 jsem začal chodit na první volný kurz. Přesné datum si ještě pamatuji. Dodnes to považuji za jeden z nejdůležitějších úspěchů svého života. Později, když už jsem byl členem, jsem se dozvěděl o cílech a záměrech a o tom prvním: zpřístupnit jeho učení všem. Dodnes mě to ohromuje, jak to pan Moy prostřednictvím jednoduchých drobností usnadnil každému, kdo to hledá.