Taoist Tai Chi Society

Reflexe osmi ctností: Oddanost

Každý den vstávám brzy ráno, abych v uličce za svým domem praktikoval umění Taoist tai chi™. Během těchto časných hodin málokdy někoho vidím. Jediný člověk, kterého občas potkávám, je vyznavač ortodoxního judaismu. Oblečený v dlouhém černém kabátě chodí do synagogy na ranní modlitby. Když se naše cesty zkříží, pozdravíme se a občas si popovídáme.

Jednoho rána, když jsem cvičil, ke mně přišel a řekl: „Máš dobrý trénink, každým dnem sílíš!“ Odpověděl jsem: „Tím, že chodíš každé ráno do synagogy, máš také dobrou praxi.“ Přikývl, a když odcházel, otočil se ke mně a odpověděl: „Nemám na vybranou!“ A já mu odpověděl: „Nemám na vybranou!“.

„Nemám na výběr!“ Tato odpověď mě zarazila. Přemýšlel jsem o své praktikování, o učení Fung Loy Kok Institute of Taoism a o tom, zda mám na výběr. Zpočátku se mi zdálo, že každý z nás má možnost volby, zda se bude věnovat nějaké činnosti nebo praxi. Přemýšlel jsem však trochu více o své odpovědnosti vůči mistru Moyovi a tomu, co nás učil. Přemýšlel jsem o své odpovědnosti vůči rodině a komunitě, o odpovědnosti za udržení dobrého zdraví. Je volba praxe otázkou odpovědnosti, nebo může mít hlubší význam, hlubší pocit?

V poslední době věnuji větší pozornost otázce pocitů, a to nejen během cvičení, ale i častým sledováním při každodenních činnostech. Jak se cítím, co cítím, s čím jsem spojen?
Dnes jsem pochopil, že když je pocit autentický, nesoudný, bez přílišného přemýšlení a neukotvený v nějaké touze nebo strachu, je – nevím, jak to říct – lehčí, volně plynoucí, přítomný. Cítil jsem, že jít proti tomuto pocitu by bylo sebedestruktivní, téměř druh násilí na sobě samém. V tomto smyslu cítím, že nemám jinou možnost než se věnovat svému tréninku. Moje praktikování mi umožňuje udržovat spojení sama se sebou jak po fyzické, tak po emocionální stránce a být lépe propojen se svou rodinou a komunitou.

Je pro mě těžké udržet si stálou citlivost. Díky našemu učení však opravdu vnímám, na co se zaměřit. Vyžaduje to smysl pro přítomnost a zároveň uvolnění. Je to náročné, ale každý den se v tom trochu zlepšuji. Vnímám to jako „oči vidí, ruce dělají“ svého ducha!

~Stefan