The Dragon's Head Blog: Nalézání nového půvabu

Každý zřejmě má své příběhy z lockdownu a tady je můj. I po mnoha letech cvičení tai chi jsem se stále občas sama sebe ptala, jestli dokážu zacvičit sestavu bez nápovědy skupiny, ale byla jsem pevně odhodlána cvičit sestavu během lockdownu každý den. Do tai chi jsem se zamilovala hned poté, co jsem s ním přibližně před deseti lety začala, a věděla jsem, že ukrývá tajemství. Přestože jsem usilovně pracovala a chtěla je odkrýt, nedokázala jsem jeho dary rozpoznat… nicméně.

Během lockdownu jsem si ke cvičení našla málo navštěvované místo u pláže, kde jsem mohla nerušeně cvičit. Velmi rychle jsem zjistila, že můžu cvičit dle vnitřního rytmu, zpomalit a procítit, jak každý pohyb ovlivňuje mé tělo a rovnováhu. Do té doby jsem bývala během lekcí často unavená až vyčerpaná, když jsem se přes hodinu snažila dostat své tělo (zvláště ruce) do pozice, o níž jsem si myslela, že jsem během sestavy odpozorovala od učitele nebo „lidí na rohu“.

Najednou jsem měla čas jít dovnitř a nebyl nikdo, kdo by mě vedl. A to bylo ono… jen já a roky zkušeností z trpělivých návštěv lekcí, ale SLEPÁ k faktu, že šlo o metaforu k celému mému životu! Často jsem se jen dívala kolem sebe a hledala nápovědu, jak funguje svět, a nikdy nevěřila vlastním smyslům, ani jsem neposlouchala své tělo, které mi napovídalo, kdybych jen byla poslouchala. Překrásné ticho rušené jen zpěvem ptáků, mořem a podzimním vánkem mi pomohlo zpomalit a dokončovat pohyby, místo abych držela krok s ostatními. Tento nový půvab občas cítím a vím, že se ho nemůžu „chytat“, ale být za tyto okamžiky vděčná a učit se z nich.

Začala jsem chápat, že je mnohem důležitější naladit se na vlastní tělo než jen dávat ruce a nohy tak, jak bylo ukázáno. Hlavní myšlenka o vzpřímeném postoji, jemném otáčení páteře, záměrném přenášení váhy a vnitřním uvolnění mi ukázala, že všechen pohyb rukou a nohou byl jen optickou iluzí a že se vlastně ani tolik nepohybují, jak jsem si dříve myslela, ale tiše následují centrum těla a otáčení páteře.

Nedokázala jsem přijmout tato učení, dokud jsem nepřevzala kontrolu nad vlastním tréninkem. Teď jsou pro mě pokladem a poslouchám naše učitele skrze nově nabytou zkušenost.
Dnes jsem odešla z ranního cvičení s uvolněnýma nohama a ramenama… a usmívala se nad tím, jak dlouho mi trvalo propojit poznání, jak pro všechno hledám potvrzení nebo nápovědu vně sebe, se svým cvičením tai chi. Brzy mi bude 80 a myslím, že se můžu začít měnit. – Jenny