The Dragon's Head Blog: Osobní příběhy / USA

Již přes osm měsíců cvičím sestavy sama a stala se mi zajímavá věc. Nejdříve mi připadalo zvláštní, abych cvičila sama, bez skupiny. Byla jsem podivně rozpačitá, přestože se nikdo nedíval. Po čase jsem tento pocit nakonec překonala a začala se soustředit na to, jak během cvičení cítím své tělo. Začala jsem si uvědomovat, kde v těle cítím protažení při každém pohybu. Můžu se protáhnout víc, aniž se natahuji? Začala jsem si uvědomovat váhu v chodidlech. Můžu do toho chodidla přenést více váhy, aniž se nakloním? Když spustím celou svou váhu do obou chodidel, jsem stabilní a v rovnováze. Při každém otočení páteře mám také silnější pocit, že jsem ve středu. Slyšela jsem od instruktorů tolik věcí, s kterými si teď můžu hrát!

A jak sebe sama dále objevuji, začala jsem mít tyto chvíle vlastního cvičení velmi ráda! Vlastě se o ně tak trochu bojím. To je zajímavé. Nechci je ztratit, až se zase sejdeme a budeme cvičit společně. Přesto opravdu chci cvičit se všemi a setkávat se a opět dostávat instrukce. Našla jsem ale něco nového – svůj osobní trénink. Nový způsob, jak se učit a rozvíjet.

Stejně jako při hře na hudební nástroj nebo studiu cizího jazyka musím trénovat sama, abych se opravdu zlepšovala. Cítím, že to funguje. Takže mám v plánu pokračovat v nově objeveném osobním tréninku i poté, co znovu otevřeme. A jestli to tak bude, záleží jen na mě.

Kathy, Portland, USA