Nádherný dar

Když jsem začala cvičit Taoistické tai chi™, jedna z mých otázek na leadra skupiny byla, jak dlouho mi bude trvat, než se ho naučím. Odpověděl mi: „Tři až čtyři měsíce a pak po zbytek života.“ Slyšela jsem sice, co řekl, ale byla jsem trochu zmatená. Soustředila jsem se na ty tři až čtyři měsíce a myšlenku o zbytku života jsem zasunula do pozadí své mysli. Myslela jsem si, že se tai chi naučím a pak ho budu praktikovat sama. Žádné další instrukce bych už nepotřebovala. Takový byl můj plán. Jak jsem se mýlila!

Když jsem dokončila začátečnickou skupinu, chtěla jsem se posunout dál. Viděla jsem, že se ještě mám co učit, a tak jsem začala chodit na pokračující skupiny. Pohyby jsem stále spíš jen “odchodila“, přesto jsem cítila změny a posílení svého těla. Pak jsem se zúčastnila svého prvního intenzivního cvičení a potkala se s různými leadry, kteří mi poskytli další vhled. Pak mi někdo navrhl, abych se zúčastnila pětidenního taoistického retreatu, a já si řekla: „Dobře, jednou to zkusím, abych získala takovou zkušenost.“ Vzpomínám si, že se mě někdo zeptal, co mě tam přivedlo, a já jsem odpověděla, že hledám, jak udělat ve svém životě další krok. Tehdy jsem se poprvé setkala chantingem, který mě zaujal. Nevěděla jsem, co odříkávám, ale líbila se mi práce ve skupině a to, jak jsem se cítila.

Není třeba dodávat, že tento první taoistický retreat mě jen přesvědčil, že mám pokračovat. Každý taoistický retreat mi přinesl hlubší pohled na mé praktikování, mé tělo, mého ducha a na mě jako na člověka. Pak jsem tato setkání začala vést a také se učila novým disciplínám, Lok Hup Ba Fa, Meč, Šavle a Hsing-I. Tyto kroky jsem dělala postupně, bez velkého plánu dosáhnout něčeho konkrétního. Každý krok mi přinesl nové poznatky o mém těle, srdci, mysli a o tom, kým chci být jako člověk.

Mám magisterský titul v oboru managementu a strávila jsem více než třicet let v korporátním světě. Tady jsem se musela přizpůsobit jinému způsobu vykonávání administrativních úkolů. Jde o organizaci, kde se spolupracuje. Pracujeme jako skupina a žádáme o vedení. Nikdy nemám pocit, že veškerá zodpovědnost leží na mých bedrech a že mě pověsí na hřebík, když se něco nepovede. Dospět k rozhodnutí může trvat déle, ale rozhodnutí je dobře podložené, a pokud nefunguje, je to chyba skupiny. Díky tomu je snazší nechat starosti plavat. To je něco, co jsem v korporátním světě nikdy necítila.

Když jsem začínala, šlo o cvičení, pomáhalo mi zvládat stres a seznamovat se s pohyby. Teď v něm pro mě jde o mnoho víc. Je to způsob života. Teď chápu, že toto učení a jeho praktikování mi zabere zbytek života. Obohatilo můj život o nádherný dar.

Je to cesta, na kterou se velmi ráda vydávám.

Mona, USA