Chanting

Před březnem 2020 jsem chantovala jen zřídka. Při několika málo příležitostech, kdy jsem se účastnila chantingu v chrámu v mezinárodním centru, jsem ani nebyla schopna sledovat, co se děje. Opakování mě mátlo a bylo mi to velmi nepříjemné. Přesto jsem v posledních měsících dělala pokroky: snad ani ne 1 % denně. Spíše o 5 %.

Nyní chantuji třikrát nebo občas čtyřikrát týdně. Kdyby mě někdo slyšel, určitě by mu to znělo divně! Teplo a prokrvení mě stále překvapují.

Po vzoru zkušenějších chanterů jsem někdy schopna klečet během kratších chantů. Jsem si jistá, že to znamená, že moje páteř je silnější a vyrovnanější. Tato síla a vyrovnanost se přenesly i do sestavy.

Nejhorší časy byly v mnoha ohledech těmi nejlepšími.