Prohloubení porozumění

Na začátku COVIDu jsem netušil, jak moc se změní mé porozumění a praktikování. Slova a výrazy, které jsem slýchávala po celá léta, „nechat to jít“, „rovnováha“, „od srdce“, se vžily do mého praktikování, dokonce do mého života.

K Taoist Tai ChiTm mě přilákalo kouzlo pohybů. Celý život jsem milovala a studovala pohyb, takže 108 kroků mě určitým způsobem fascinovalo. Učení se přesnosti pohybů bylo zdrojem potěšení a poskytovalo mi soustředění při mém praktikování. Samozřejmě jsem mnohokrát slyšela, že „nejde jen o 108 pohybů“, ale přesto jsem chápala, že sestava je základem umění. Pak začala pandemie.

Dříve jsem se zdráhala vyzkoušet chanting, sobotní setkání mi však nabídla možnost cvičit bez obav z hodnocení druhých, protože jsem byla sama. Zpočátku pro mě bylo klečení a soustředění velmi obtížné, postupně jsem si však stále jistější a znalejší a dokážu klečet po celou dobu obřadů. Učím se „nechat to jít“ a otevřít své srdce, abych našla prohlubující se porozumění. Cítím, že chanting mi poskytuje rostoucí spojení s uměním Taoist Tai ChiTM, a když se přistihnu, že si broukám část chantingu, uvědomuji si, jak hluboko pronikl do mého života.

Soboty tvoří cennou součást mých rituálů při vlastním praktikování. Cítím velkou vděčnost za lekce a příležitosti k učení, které mi poskytují. V těchto měsících covidu se toho tolik dozvídám o učení mistra Moye a o přínosech, které pociťuji, když je důsledněji uvádím do praxe. Hlavu mám plnou příběhů a významů, které se skrývají za obřady, jeho učením, taoismem a cestou sbepraktikování. Dosáhnout jádra porozumění je cesta, kterou se nadále ubírám.

Moje cesta se stala ještě jasnější a silnější od chvíle, kdy jsem se připojila ke středečním ranním setkáním. Cítím tak hluboký pocit výsady a odpovědnosti. Jsem opravdu vděčná, že mohu vidět a slyšet lídry a moudrost a poctivost jejich jednání. Byli jsme vyzváni, abychom našli svůj hlas prostřednictvím písemných reflexí, a já cítím odpovědnost za to, že tak činím. Poslouchání a čtení o cestách druhých je pro mě zdrojem inspirace a zároveň obav, které ve mně živí znepokojení, že nejsem na takové úrovni.

Jak se učím z jeho učení, uvědomuji si stejně jako každý z nás, že jsem na své vlastní cestě s vlastními výzvami a radostmi. Pochopila jsem, že díky těmto uměním nacházím ve svém životě rovnováhu.

Přes léto byl náš dům centrem rodinného života, naplněný příjemným, i když často chaotickým konáním našich dětí a vnoučat. Po návštěvách, které někdy trvaly i několik týdnů, se mě přátelé ptali a předpokládali, že musím být vyčerpaná. Ale já nejsem! I v době vrcholící aktivity jsem dokázala najít klid a ticho. Tato umění ve mně žijí a díky nim si mohu vychutnávat bohatství života ve stáří a za to jsem opravdu vděčná.