Dívat se dovnitř, abychom se mohli dívat ven
V posledních dvou letech jsem si stále více uvědomovala, že vývoj člověka se nezastaví, když se stane dospělým. Moji rodiče byli v dětství mými prvními důvěryhodnými průvodci a já jsem se postupem času pomalu vyvíjela, stejně jako všechny děti. Oba jsem tragicky ztratila těsně poté, co jsem dosáhla dospělosti. Když jsem se pohybovala ve světě dospělých, musela jsem se řídit tím, co mě naučili. Měla jsem štěstí, že jsem od nich dostala dobrý základ, dobré vzdělání a dobré geny. To vše mi dobře posloužilo a dodalo mi sebedůvěru, abych mohla pokračovat jako mladý dospělý.
Pak jsem se před deseti lety, když už mé vlastní děti vyrostly, začala učit Taoist Tai Chi™. Nejprve jsem přišla kvůli fyzickému cvičení, ale brzy jsem si uvědomila, že z něj mám mnohem víc. Každou chvíli, poté co jsem se zapojila do nějaké nové činnosti organizace, jsem si říkala: „Fajn, teď už chápu, co to je.“ Teď už ale vím, že jeho učení nelze plně pochopit ani vysvětlit několika slovy. Vždycky je v tom něco víc.
Toto praktikování mi jako dospělému poskytuje stabilitu, podporu a jistotu, podobně jako mi ji poskytovala rodina, když jsem byla dítě. Rituály nabízejí pohodlné vzorce života, každodenní fyzické praktikování zlepšuje mé fyzické zdraví a stabilitu. Povzbuzení ze strany lídrů, abych si vytvořila dobré návyky a zbavila se starostí, mi poskytuje podporu potřebnou k dalšímu zlepšování.
Vzala jsem si k srdci lekci, abych se podívala dovnitř na svá vlastní drsná místa – místa, která potřebují zlepšení. Jsem si jistá, že to chce čas – jedno procento – a to mě povzbuzuje, abych se k sobě (i k ostatním) obracela mírně a zároveň měla disciplínu a pokračovala v tom. Učím se dívat dovnitř a důvěřovat svým pocitům – svému srdci a získávám větší sebedůvěru. Vědomí, že jsem v pořádku, mi umožňuje nedělat si starosti o sebe a místo toho se dívat ven a objevovat, co mohu udělat, abych pomohla ostatním.
Jsem vděčná, že jsem našla jeho učení a nový návod na cestě k tomu, abych se stala lepší dospělou osobou.