Trénink ve všem
Když byla kvůli pandemii zrušena všechna naše setkání, bylo to, jako by mě někdo vytáhnul ze zásuvky, jako by mi odpojil generátor. Snažila jsem se cvičit sestavy sama – začala jsem si psát deník. Ale bylo to těžké a dlouho jsem nedokázala popsat proč. Teď si myslím, že jsem na to přišla.
Nejsem součástí FLK, abych našla vnitřní klid. Ten pravidelně získávám prostřednictvím své křesťanské víry. Nejsem tu proto, abych se naučila, jak „nechat jít“. Už před lety jsem se naučila, že to sama nedokážu, ale mohu to udělat prostřednictvím své křesťanské víry. Nejsem tu proto, abych se naučila „nedělat si starosti“. To jsem se naučila díky křesťanským textům.
JSEM tu proto, abych si udržovala zdraví svého těla. S tím jsem potřebovala pomoci, když jsem se před 18 lety přidala. Potřebovala jsem s tím pomáhat po celých 18 let a stále pomoc potřebuji. To, co mě udržovalo v účasti na mnoha a mnoha setkáních, byla energie. Ne moje vlastní, ale ta, kterou na každém setkání vytvářeli lídři a účastníci. Spojovala se s mým malým kouskem energie a posilovala ho, pozvedala ho, pomáhala mu ve mně růst a posilovat se. Myslím, že jsem se naučila, jak ji sdílet na svých lekcích. Určitě jsem od těch, které jsem vedla, tolik dostala. Drželo mě to nad vodou, udržovalo mě to v zájmu o učení a sdílení. Dávalo mi to schopnost udržet si zdraví.
Když mě navštívila kamarádka z Alberty a požádala mě, abych s ní dělala sestavy, začala jsem si uvědomovat, že můj neduh ohledně cvičení je vlastně o tom, jak využívám energii od ostatních lidí. Několik dní po sobě jsme hodinu cvičily na mém trávníku a pak odjela domů. Pak jsem se zase potýkala s tím, že budu cvičit sama. Nemohla jsem v sobě najít energii. Nedokázal jsem si ji sama vygenerovat. Nedokázala jsem ji najít přes obrazovku počítače na zoomu.
Slova členů výboru mi však pomohla. Protože mě malátnost frustrovala, připomínka „nechat jít“ vlastně stiskla mé tlačítko „nechat jít“ a já frustraci upustila.
Pak jsem si mohla uvědomit, jak moc vlastně praktikuji jeho učení každý den v každém svém kroku.
Když se otáčím, hýbu tělem, aniž bych se kroutila tam a zpět. Přemýšlím o tom. Když zvedám věci, používám don yu – nohy a postoj atd. Přemýšlím o tom. Protože jsem malého vzrůstu, téměř na každé židli, na které sedím, sklouznu dolů, takže přemýšlím o tom, jak sedět vysoko a expandovat páteř pomocí don yu. Když jdu na procházku, vědomě přemýšlím „od paty ke špičce“ a „být vysoký“.
Když přemýšlím o tom, jak se pohybuji, vyhnu se bolesti v dolní části zad, bolesti v kolenou, bolesti v kyčlích od trochanteru a bolesti v kotníku od dlah. Jsem tak vděčná, že jsem se naučila aplikovat tolik z toho, co jsem se naučila! Aplikace jeho učení je mým praktikováním.
Zbavila jsem se frustrace z toho, že necvičím sestavy a že nezískávám regenerační sílu energie skupiny.
Nyní aplikuji to, co jsem se naučila, na zotavení ze zlomeniny proximální pažní kosti po dubnovém pádu. Myslím, že se z toho může stát další příběh….