Praktikování jeho učení je můj lék!

Váhala jsem, zda si mám zapsat své myšlenky, protože už jsem je s vámi sdílel při 3 různých příležitostech. Nechtěla jsem opakovat to, co jste již slyšeli, ale od té doby jsem měla čas přemýšlet o tom, co nám toto jedinečné a výjimečné období přineslo a jak mi ohlédnutí zpět pomohlo prohloubit porozumění jeho učení a všechny výhody, které dostáváme.

Něco z minulosti: Začala jsem praktikovat jeho učení ve věku 35 let. Byla jsem v těžkém duševním stavu, protože jsem 10 let prožívala velmi intenzivní emoce paniky a úzkosti, aniž bych věděla, co to je. Myslela jsem si, že jsem trochu „šílená“… Když jsem obdržela diagnózu, tak jsem si řekla, že nejsem blázen a můžu pro sebe něco udělat, abych si pomohla. Nejprve mi lékař předepsal antidepresiva. Nebyla jsem nadšená z užívání léků, ale tak moc jsem chtěla přestat trpět. Navíc jsem měla dvě malé děti a práci na plný úvazek, takže jsem musela být funkční. Kromě přibírání na váze z léků jsem příliš pozitivních účinků nepociťovala.

Začala jsem tedy cvičit Taoist Tai Chi^TM ve městě Montreal. Bylo to hodinu a půl, jednou týdně, pěšky. Zpočátku jsem si myslela, že to pro mě bude moc pomalé, ale rychle jsem si uvědomila, že těch pohybů je mnoho, a protože jsem perfekcionista, bude to vyžadovat hodně práce! Uvědomila jsem si, že jsem 90 minut nemyslel na nic jiného, ​​než na sledování pohybů a že je to vlastně velmi prospěšné. Osvobozuje to mysl. Místo aby se mysl točila 360 stupňů a přemýšlela o všech možných věcech zárověň, najednou se soustředí, je jako laser, který zužuje pole a zaměřuje se na jednu věc: následování skupiny a lídra v tréninku. Nakonec jsem se po 2 sériích ukázkových sezení rozhodla stát se členkou.

Učila jsem se formu, základy, účastnila jsem se všech aktivit, kterých jsem mohla. Když se ohlédnu za tímto obdobím, uvědomuji si, že postupně jsem se cítila lépe, byla jsem stále méně úzkostná, měla jsem méně záchvatů paniky. Cítila jsem se dobře v tomto prostředí, kde jsme vítáni, aniž nás někdo posuzuje. Byla jsem ohromena štědrostí lídrů v tréninku, kteří dávali bez očekávání. Byla jsem utěšována a utišována předávanými hodnotami, ctnosti mě zasáhly a přitahovaly mě. Ve skutečnosti jsem si však neuvědomovala, co se děje. Dělala jsem to, protože jsem se cítila dobře, aniž bych myslela na výsledek.

Po roce jsem se se souhlasem lékaře rozhodla, že už nechci brát žádná antidepresiva a že praktikování jeho učení je pro mě lék! Léky jsem postupně vysazovala během několika měsíců, ale hluboko uvnitř jsem věděla, že to bylo správné rozhodnutí. Úzkost a záchvaty paniky nejsou jako zlomená kost – po chvíli jste 100% uzdraveni a jedete dál. Toto je jemnější, jsou tu vzestupy a pády, ale s praktikováním už moje propady nejsou tak hluboké a jsou mnohem méně časté. Dokážu čelit obavám a uznávám, že cesta je někdy obtížná, ale stejně se rozhodnu jít dál.

Tehdy jsem to nebyla schopna rozpoznat, ale když se podívám zpět na sebe před 23 lety, uvědomuji si, že důvěra v organizaci každým rokem sílila. Důvěra je hlavní součástí léčení pro každého, kdo trpí úzkostí. Vidím, jak moc jsem rostla s každou překážkou, každým vítězstvím, každou lekcí. To, že jsem byla chopná pomáhat jako lídr v tréninku, být aktivní v rámci pobočky, regionu, v naší organizací, je výsadou veškerého učení, které jsem získala, a jsem vděčná a děkuji za důvěru, která je do mě vkládána.

Od začátku pandemie, díky všem setkáním, všem jeho učením a osobní praxi mám nyní mnohem lepší pohled na to, jak hluboké je dědictví taoistické tradice mistra Moye. Naše organizace je tak jedinečná a zaslouží si moji neutuchající podporu. Mým posláním je pokračovat v tomto taoistickém výcviku, aby z něj měli užitek i ostatní. Vidím souvislost mezi péčí o oltář a péčí o sebe, vnitřním a vnějším vesmírem. Staráme se o organizaci, aby se starala nás a my se postarali o druhé. Být ve službách něčeho většího, než je sám člověk.

 Děkuji všem, kteří mě vedli tím, že mi poskytli poučení – někdy mi trvalo dlouho, než jsem pochopila soucitnou moudrost, která za nimi je. Dnes vím, že nevím, že bych se neměla spoléhat na iluzi vědění, ale zůstat otevřená transformaci, neustále se učit. Věřím tomu pocitu, učení se ze srdce, veškerému učení od ředitelů, ctnostem, které jsou tak hluboké, ale také tak náročné. Abych zkrotila srdce a stala se lepším člověkem, musím, mimo jiné, dále pracovat na pokoře, slušnosti, pocitu studu. Děkujeme, že nám připomínáte jiskru dobra v každém z nás. Je tak snadné na to zapomenout nebo to skrýt.

Mnohokrát děkuji ředitelům, kteří pokračovali v jeho bohatém a hlubokém učení. Moje chápání se zlepšuje minimálně o 1 % denně! Jsem upřímně a hluboce vděčná a zavázána.