Stálost
Od začátku pandemie chnatuji téměř každý den. Nemám pocit, že bych při chantingu zastavoval dech. Je to, jako když otočíte kohoutkem a na rozdíl od spouštění a zastavování dochází ke stálému proudění. Nedochází k váhání, ale k ustálení, které se přelévá do dalších aspektů mého života. Je to jistota nebo klid, který vzniká.
Jako lídr v tréninku jsem zaznamenal prohloubení a větší propojení na všech úrovních. Obvykle předáváme účastníkům příběhy z třetí ruky. Nyní je týden co týden slyšíme od výboru a dalších lidí. Způsob, jakým všichni lídři v tréninku spolupracují, působí, jako bychom připravovali na velkou expanzi, která začala naším praktikováním a stala se jasnější díky sdílení.
Více jsem se věnoval klidnému sezení. Něco se pro mě změnilo. Zjistil jsem, že někdy se mé kosti cítí zatížené a pak to mezi kostmi povolí. Je zajímavé, že když něco praktikujete bez očekávání, věci přirozeně vznikají nebo se dějí.
Pozorování a naslouchání bylo pro mě totéž. Někdy je těžké zachytit všechny úhly pohledu, ale s ostatními, kterým důvěřujete, se můžete rychleji učit tím, že to necháte jít. Tento rok byl skvělý pro vlastní praktikování.
Vzpomínám si, jak jsem začínal, když mi bylo 19 let a přestěhoval jsem se jako dobrovolník do mezinárodního centra. Připadalo mi, že jsem uprostřed dění a snažím se co nejlépe sledovat a učit se. Po škole, když jsem se přestěhoval domů, jsem měl pocit, že opouštím něco z hlubšího tréninku. Měl jsem pocit, že jsem promarnil životní příležitost, ale pokračoval jsem dál.
Teď jsem si uvědomil, že vlastní praktikování je příležitost praktikovat neustále. Často mě napadlo, že budu cvičit později, ale cítím, že teď je ta správná chvíle. Tím, že děláte jen jednu věc v jednu chvíli, nevzniká velký seznam věcí, které musíte splnit, ale věci se dělají za pochodu.
Až dokončím tuto úvahu, začnu s další. Je tak jasné, že způsob, jak se zlepšit, je pokračovat ve vlastním praktikování. Vážím si příležitosti cvičit, učit se, přispívat, jak jen mohu.
Děkuji mistru Moyovi, výboru a všem na cestě.