Jako moře

Pokud si vzpomenu na všechny expanze a kontrakce, mohu se ztotožnit s nedávným bloggerem, který popsal pohyby sestavy jako „stávání se hlubším smyslem pomalého plynulého pohybu“.

Pro mě je to podobný pocit jako moře za klidného dne, kdy se vlny s tichou, kontrolovanou, rytmickou silou valí na pláž až k „sladkému bodu“, kde se na chvíli zastaví, než se stáhnou zpět do moře.

Tak celých 108 pohybů je 1, protože od začátku do konce sestavy splynou v jeden souvislý pohyb.

Jako jeho doprovod slyším jemný, ale silný, rytmický zvuk svého dechu, který s expanzemi a kontrakcemi roste a ubývá. Zdá se, že mi to pomáhá udržet konzistentní tempo po celou dobu sestavy, trochu jako metronom.