Příležitost se učit

Pandemie uzavřela naše skupiny na dobu neurčitou, naděje na další cvičení v létě 2020 nás sice povzbudila, ale neměla dlouhého trvání. Nikdo z nás na to nebyl připraven a každý se tomu přizpůsoboval po svém.

Díky novým technologiím sice můžeme být v kontaktu 24 hodin denně, ale osobní setkání nic nenahradí. Chantování jsem nejprve velice uvítala jako jedinečnou příležitost zdokonalit se ve výslovnosti a v schopnosti sledovat text. Časem mi začala chybět atmosféra společného chantování v tělocvičnách. Přemýšlela jsem, jestli se připojovat, nebo ne. Ale uvědomila jsem si, že se dovídám plno jiných věcí, na které při setkávání nebyl prostor.

V myšlenkách jsem se začínala vracet do doby svých začátků v tai chi, kdy jsem jako každý byla zaměřená jen na cvičení. Časem jsem zjistila, že cvičení i lidé mi pomáhají být klidnější a vyrovnanější, schopnější řešit problémy.

Opouštění centra Ostrava byla pro mne velká výzva, jak se s tím vyrovnat. Ze začátku byl problém si připustit, že už končíme. Časem díky komunikaci se sdružením jsem pochopila důvody, proč tak to je.

Je nám stále doporučováno cvičit sami, což jsem dělala už před pandemií, takže s tím jsem problém neměla. Přesto mi, jako nám všem, velmi chybí společné cvičení, na druhou stranu mám čas přemýšlet nad jednotlivými cviky.